Obraz Komenského a paměť. Začíná nová výstava Akademie věd ČR

03.10.2020
Zkuste zavřít oči a vybavit si Jana Amose Komenského. Vodítek je mnoho – s velkou pravděpodobností máte v peněžence dvousetkorunovou bankovku s jeho vyobrazením, o učiteli národů jste poprvé slyšeli už na základní škole a při návštěvě Národního muzea jste na čestném místě v panteonu mohli spatřit jeho bronzovou sochu. Ach ta paměť! Vždyť jeho jméno se rok co rok skloňuje ve všech pádech nejen v souvislosti s pedagogikou a heslem „Škola hrou“.

Pojďme si Komenského představit společně: šedivé polodlouhé vlasy a na nich malá černá čepička, zrovna tak sivá dlouhá bradka, vysoké čelo, tvář protkaná mnohými vráskami, jež napovídají leccos o boji s větrnými mlýny a velké životní katastrofě, moudré a hodné oči, již trochu věkem sešlý, přesto stále hrdý postoj.

Že nesouhlasíte? Že je podoba, jež vám vytanula na mysli, jiná? To je možné a naprosto přirozené. Ba co víc – pokud bychom se zeptali lidí před sto, dvěma sty či třemi sty lety, shromáždili bychom další a další popisy. A to zatím hovoříme pouze o vzezření. Jakmile by došlo na činy Komenského a jeho zásluhy, hodnocení z různých dějinných etap v porovnání se současnými názory by se zřejmě lišila ještě víc. Zásadní roli v přístupu k jedné osobě či jedné události hraje kolektivní paměť a právě ta se stala vedle „osobnosti z dvoustovky“ ústředním tématem výstavy J. A. K. Komenský v kulturách vzpomínání.

Na piedestalu i mimo něj
„Ve zcela jiných významových kontextech o Komenském přemýšleli jeho souvěrci a ideoví oponenti, osvícenští učenci a čeští obrozenci, autoři éry romantismu, intelektuální a politická elita první Československé republiky nebo marxističtí historici,“ vysvětlují komeniologové Lenka Řezníková a Vladimír Urbánek z Filosofického ústavu AV ČR, kteří stojí za koncepcí výstavy.

Nejenže se Komenský sám stal předmětem proměnlivosti kolektivní paměti, spojení jeho osoby a zmíněného fenoménu je opodstatněné i z dalšího důvodu. Ve svých filozofických i didaktických spisech se paměti často věnoval a v myšlenkách se jí zaobíral. Současný francouzský spisovatel Jean Bédard ústy svého románového Komenského vysvětluje: „To nejtěžší je uvědomit si, že příběh naší minulosti jsme si vystavěli v naší paměti, protože máme jistý plán. Minulost už neexistuje. Postupně zmizela. To, co zůstává, je její nápis v naší paměti. A paměť zůstává živá.“

Jednotlivé panely expozice hovoří o tématu z několika úhlů pohledu – optikou výtvarného umění, literárních textů, další se věnují cestám Jana Amose Komenského po Evropě, jeho recepci ve filmu a divadle či jak ho vnímaly politické elity v běhu časů.

Výstava, uspořádaná Filosofickým ústavem AV ČR a Střediskem společných činností AV ČR u příležitosti 350. výročí úmrtí Komenského, je přístupná zdarma až do 21. října 2020 v Galerii Věda a umění v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě každý všední den od 10 do 18 hodin.

 
Zpět na aktuality